Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.
S čím souvisí nárůst infekčních onemocnění, které jsme považovali za vymýcené? V dnešním pořadu Jak to vidí… odpovídá molekulární genetik Jan Pačes z Akademie věd České republiky. Vysvětlí také, co jsou skákavé geny, jaké mají vliv na náš mozek a proč lidem během vývoje zmizel ocásek.
V Česku zemřel druhý člověk nakažený černým kašlem. Od začátku roku je již 4 253 evidovaných případů onemocnění, nejvyšší číslo od 60. let minulého století.
„To, že letos asi přijde nějaká drobná vlna černého kašle, se předpokládalo,“ vysvětluje Jan Pačes a dodává, že černý kašel se v Evropě vyskytuje dlouhodobě, jedna z vln onemocnění proběhla i v roce 2014. Zároveň ale říká: „Ten nárůst je opravdu veliký a je hlavně hodně nečekaný.“
Přeočkování
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek navrhuje přeočkování dětí a seniorů. Je to cesta správným směrem?
„Celková vakcinace společnosti poklesla. My jsme si tak zvykli, že jak jsou všichni očkovaní, tak i když se někde černý kašel objevil, vlastně neměl kam se šířit dál. Klesli jsme pod hladinu limitu ochrany a najednou se šířit dál může,“ říká Pačes.
„Léčba je dobrá, úmrtí jsou výjimky, takže z toho hlediska to není tak nebezpečné pro normální populaci. Černý kašel ale je velmi rizikový pro čerstvě narozené děti, které ještě nemohou být očkovány.“
„Když někdo v rodině čeká miminko, je potřeba se předtím přeočkovat právě proto, že vakcíny zřejmě nemají tak skvělé dlouhé trvání. Za to riziko nakazit novorozeně to nestojí.“
Účinnost antibiotik
Kromě černého kašle se v ČR také zvýšil počet multirezistentních forem tuberkulózy, u které léčba ignoruje antibiotika. „Obecně rezistence na antibiotika začíná být problém, protože jsme si zvykli antibiotika používat vlastně příliš snadno a lehce.“
„Musíme si uvědomit, že svět se změnil, je nás mnohem více. A to má celou řadu vedlejších efektů. Například jeden z nich je, že se léčí více a více lidí. To znamená, že i antibiotik je více, a tím pádem i víc rezistentních kmenů. My si je vlastně pěstujeme, šlechtíme,“ přemýšlí molekulární genetik Pačes.
„Situaci je potřeba monitorovat. Lékaři a epidemiologové si toho pečlivě všímají, ale způsoby řešení nejsou jednoduché.“
autoři: Zita Senková, Jan Pačes, Kateřina Táborská
Rozhovor na dvojka.rozhlas.cz nebo také v pdf verzi.
Více informací
Mgr. Jan Pačes, Ph.D.Kontakt pro média
Mgr. Petr Solil